Milá babičko...

20. března 2018 v 22:35 | Madie |  Témata týdne
Milá babičko,
vím, že tuhle zprávu odkládám už dlouho, ale myslím, že dnes konečně přišel čas.
Je to už přes čtyři roky, co jsme se nemohli rozloučit a Ty jsi odešla. Vzpomínám, že byly zrovna vánoční prázdniny, pár dní po Štědrém dnu. Tehdy to zasáhlo moje srdce. Ale ne protože bys odešla z mého každodenního života. To ne.
A myslím, že víš, na co narážím. Nebyla jsem s Tebou. Byla jsem malá a hloupá.
Bývala si učitelka, což v tobě zanechalo stopy a já, jako malá školačka plná rebelie, jsem některé Tvé dopisy shledávala zlými a popudlivými. Až jednou, tuším, že by mi bylo dvanáct, jsem se rozhodla, že už ti psát nebudu, protože si mi v jednom dopise napsala tolik "ošklivých" (pravdivých) věcí, jako třeba, že je rozumější mít kočku než psa a že jsem přeci české národnosti, tak proč mám z češtiny trojku.
Babičko, milovaná babičko. Moc mě mrzí, že jsem to tehdy ještě neviděla a utnula s Tebou kontakt. Moc mě mrzí, že jsem tě slyšela, až z tátova telefonu, když si ležela v nemocnici po první mrtvici. Pár dní před Tvojí smrtí.
Vím, že bys na mě dnes byla pyšná. Na konci deváté třídy jsem měla samé jedničky a učitelka na češtinu byla pro mne úžasným člověkem, který mě spoustu naučil. Potěšilo by tě, že jsem excelovala v češtině i na střední.
Dokonce jsem i pár let kouřila, to jsem měla ale od mamky, ne od Tebe. Byla bys ráda, ostatně, tos byla, říkala jsem Ti to do telefonu, že jsem studovala na knihovnici.
Dnes, drahá babičko, neustále vzpomínám na tu Tvou větu: "Nejlepší přítel je dobrá knížka."
Stojím na vlastních nohách a spoléhám se jen a jen na sebe. Nemám přátele, ale mám knihovnu (vlastnoručně postavenou) plnou knížek. Mám přítele, se kterým jsme si prožili hodně trápení, ale nevzdáváme to.
A miluju kočky, babičko. A píšu knihu, věřila bys?
A myslím, že jsem inteligentní. Tys mě přeci tolikrát pobízela, ať si o sobě nemyslím jen to nejhorší.
Moc mi chybíš, babičko a chtěla bych Ti tohle všechno říct a plakat ti do svetru o svých špatných dnech, abys mi mohla říct, že nesmím ničeho litovat.
Chybíš mi a tátovi taky.
Ale zvládneme to. Jsme přeci Tvá krev.
Sbohem.
Tvá vnučka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 21. března 2018 v 9:16 | Reagovat

Krásné vyznání,babička by měla velkou radost a já věřím, že má :-)

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. března 2018 v 12:12 | Reagovat

Moc krásné a dojemné. A tak nějak v koutku duše věřím, že babička o tom ví a raduje se :-)

3 Meduňka Meduňka | Web | 24. března 2018 v 18:23 | Reagovat

Zařazuji do výběru na tema-tydne.blog.cz

4 Madie Madie | Web | 24. března 2018 v 18:45 | Reagovat

Hezké slyšet, děkuji Vám. :)

[3]: Děkuji mnohokrát, vážím si toho. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama